Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Mladějovské pověsti.....

 

Pověst o Heřmanovi z Hoštejna

Nad obcí Mladějov na kopci zvaném Hradečná stával kdysi hrad, kde žil starý vdovec, který měl dvě děti, Ottu a Mirandu. Pána na Hradečné často navštěvoval jeho soused Bořita ze Žichlínka, který měl dceru Kedrutu. Otta a Kedruta v sobě našli zalíbení. Po smrti svého otce požádal Otta o ruku Kedruty. Bořita nic nenamítal, ale měl jednu podmínku. Dám ti svoji dceru za ženu, ale jen tehdy pokud vykonáš místo mně pouť do Palestiny ke Svatému hrobu. Tento slib dal Bořita kdysi dávno, když byla jeho dcera v dětství nemocná, že pokud se uzdraví jako poděkování Bohu vykoná cestu do Jeruzaléma.

Otta s pomínkou souhlasil a svěřil hrad i svoji sestru Mirandu do správy Bořitovi. O Mirandu se začali ucházet mnozí nápadníci, ale všechny Bořita odmítal s tím, že se musí obrátit na jejího bratra Ottu. Mezi nápadníky byl i jistý Heřman z Hoštejna. Heřman a Miranda se znali od útlého dětství a byli do sebe velmi zamilovaní. I přes Bořitův zákaz se tajně scházeli.

Uběhly asi dva roky a Otta se pořád nevracel. Jednoho dne přijeli z Palestiny křižáci, kteří Bořitovi oznámili, že Otta se stal templářem a zprošťuje Kedrutu slova, které mu dala a může se stát ženou jednoho z rytířů a Miranda ať se stane ženou Bořity.

Miranda a Heřman se domluvili na útěku, při kterém však byla Miranda nešťastně zasažena šípem, který vystřelil Bořita na Heřmana, aby se zbavil mladého soka. Heřman dovezl Mirandu na hrad Hoštejn, ale všechna péče byla marná, do rána Miranda umírá. Heřman ji nechal pochovat v nedalékém kláštěře na Koruně.

Heřman obrátil svůj hněv proti Bořitovy a jeho nohsledům. S ozbrojeným lidem oblehl Žichlínek, dobyl ho, spálil a srovnal se zemí. Poté zamířil na mladějovský hrad za Bořitou. Vlastním mečem ho probodl. Na Mladějově čekalo však na Heřmana ještě jedno překvapení - v ponurém sklepení našel  polomrtvého strádáním a v okovech - bratra Mirandy - rytíře Ottu - kterého před rokem při zpáteční cestě ze Svaté země přepadli Bořitovi zbojníci a zavřeli ho do hladomorny na svém vlastním hradě, aby nestál v cestě Bořitovým plánům.

Otta zklamán životem vstoupil nyní doopravdy do rytířského řádu templářů, Kedruta se stala jeptiškou v kláštěře a nešťastný Heřman zanevřel na celý svět. Shromáždil kolem sebe divokou čeládku a mstil se kdekomu. Dlouho byl postrachem širokého kraje, podnikal loupeživé výpravy daleko široko, až jeho řádění učinilo konec královské vojsko vedené Závišem z Falkenštejna.

Hrady na Hradečné a v Hoštějně byly dobyty, loupežná banda pobita a Heřman uvržen do vězení, kde zemřel.

zdroj: sborník Mezi pražci Mladějovské úzkokolejky, 2014

 

Legenda o zradě, lásce a smrti

U silnice v lese na nejvyšším místě mezi Novou Vsí a Dětřichovem stojí hájovna. V dobách, kdy lesy kolem Mladějova patřily knížeti Lichtenštejnovi, bydlel v hájovně správce knížecích lesů fojt. Ještě dnes se tam říká "na fojtovce".

Byl to člověk přísné povahy a pokročilého věku. Jeho žena byla o mnoho let mladší a velice pěkná, jaké v širém okolí nebylo. Manžel trávíval dlouhé chvíle na pochůzkách v lese a mladé paní bývalo doma samotné smutno. Protože v hájovně měli dva koně, projížděla se po okolí vždy na tom koni, kterého fojt nechal doma. Na svých projížďkách se jednou seznámila s mladým lesním dělníkem z blízké vesnice Helvíkov.

Její časté výlety a stále pozdější návraty začaly být starému fojtovi podezřelé. Snažil se svoji ženu hledat, ale nikdy ji na projížďkách nepotkal ani nenašel. Až jednou ho napadlo, že když tak často manželka vyjíždí a koně střídá, měli by již cestu znát. Sedl na koně a dal mu úplné volno, ať jej nese kam chce. Kůň běžel po známé stezce, kterou se svojí paní jel už mnohokrát a přivezl pána k místu, kde se oba mladí scházívali.

Přistihl je v objetí a ve vzteku milence zastřelil. Ještě ten den svůj zločin oznámil, byl osdouzen a později zemřel ve vězení. Jeho mladá žena z hájovny odešla a žila v ústraní v ústraní svůj sen o veliké lásce.

Dnes se zde říká u Zabitého.

Na strom, který je němým svědkem lásky, zrady a smrti pověsila mladá paní svatý obrázek.

 

Legenda o plačícím stromu

Před 20 lety stával na tomto místě zvláštní strom. Podle ústní legendy šlo o velmi starý buk, který byl poškozen bleskem. Když se blížilo nějaké neštěstí, začal strom z rány ronit krvavé slzy.

Nevíme od kdy se tento jev ukazoval, ale lidé bydlící v Mladějově a okolí věřili, že když strom pláče, předpovídá budoucnost. Legenda vypráví, že strom ronil slzy nejen před neštěstím přírodním, ale i neštěstím, které zavinil člověk. Když strom ronil slzy málo, očekávané neštěstí mělo být malé.

Dochovalo se, že než vypukla první světová válka, strom ronil slzy v takovém množství, že se lidé začali obávat nejhoršího. Tato předtucha se jim později bohužel naplnila: V první světové válce zahynula na frontě 36 mužů z Mladějova. V tomto počtu nejsou zahrnuty životy lidí, kteří přišli o život během války přímo v obci Mladějov.

P'řed druhou světovou válkou strom opět začal ronit krvané slzy v nebývalém množství. Staří pamětníci tušili co asi přijde.....obětí druhé světové války bylo daleko více, přesný počet se nikdy nezjistil.

Úkaz plačícího stromu už zničil čas. Úkaz byl dokonce vědci objasněn - podloží stromu tvořily horniny bohaté na oxid železnatý a ten zbarvoval mízu, kterou strom táhl ze země. Z ran stromu pak vytékala do ruda zbarvená míza podobná krvavým slzám.

 

Stěna mrtvých

Severním směrem od tunelu na silnici I/35 (E442) spojující města Moravská Třebová a Svitavy je velmi strmá stěna nesoucí název Stěna mrtvých. Podle pověsti se z této stěny v období třicetileté války zřítil dolů oddíl Švedských vojáků, kteří byli napadeni císařskými oddíly. Koně i jezdce pohřbilo kamení a hlína. Do dnešní doby je podle pověsti možné najít v místních stromech zarostlé podkovy.

 

převzato a upraveno z dostupných informačních materiálů občanů